Zpět na hlavní stránku / Back to index

cz

Výtvarná poloha Václava Krůčka je v našem prostředí ojedinělá. O to více vzbuzuje pozornost a stále jasněji potvrzuje svou důležitost v „proudu“ navazujícím na tzv. novou citlivost. Odkaz střídmosti, redukce a přímého vyjádření čistě vizuálními prostředky se stal základem Krůčkova vnitřního programu. Jeho součástí je snaha o dosažení mimo-zobrazivých kvalit obrazu, o překročení limitů malby (vytvářející většinou iluzi na ploše) ve prospěch určitého zpřítomnění, vyvolaného konkrétním optickým jevem.

Od počátku devadesátých let se Krůček kontinuálně zabývá „obrazy“, které se pohybují na pomezí malovaného obrazu, reliéfu a závěsného objektu. (Významnou roli zde sehrála autorova zkušenost z emigrace v Austrálii, kde ho zaujal přístup domorodých umělců, neužívajících tradiční obrazové kompozice, ale vizuální pole založené na zahušťování a zřeďování bodů a linií). Krůček používá prefabrikované kovové mřížky, modifikované prostříháváním, prolamováním a ohýbáním. Na jejich povrch je aplikována bílá akrylová barva, (v některých případech pak na „rubovou“ stranu barva reflexní). Předvěšením mřížek před stěnu popř. podkladovou plochu vzniká prostorový reliéf, jehož součástí se stává i prostor vymezený mřížkou a podkladem. Jak sám autor připomíná, podstatná je „specifická přítomnost objektu (díla) a jeho fyzického pozadí, která otevírá možnosti vzájemného prolínání, splývání a jejich modulace“. V závislosti na momentálních světelných podmínkách (proměnlivá determinanta) i modifikaci mřížky (daná determinanta) vznikají stíny a reflexe vyvolávající specifické optických jevy. Sítnice pozorovatele zaznamenává jemné chvění, „optickou mlhu“, vnímanou jako další prostorovou dimenzi. Tento jev dosahuje intenzity zejména v monumentálních formátech - sítích - při jejichž pozorování kresba mřížové struktury lokálně mizí a viděný obraz se v souladu s Krůčkovým zamítnutím principu malířské iluze jakoby „rozpouští“.

V barevných variantách, kdy je na odvrácenou stranu mřížky nanesena reflexní barva, divák vnímá odraz barvy na stěně opět jako rozostřenou barevnou „mlhu“ bez možnosti ověření jejího zdroje. Výsledkem je vizuální efekt, který ovšem při srovnání s iluzí mlhovin v malbě (např. v obrazech V. Boštíka) funguje formou reálného fyzicko-optického jevu. Jestliže zmíněný Boštík odkazuje k transcendenci a kosmologickým otázkám, Krůčkova poloha je této iluzívní metafyzice vzdálena. Tuto skutečnost komentuje slovy: „…tradiční malovaný obraz zřejmě není schopen zachytit proces transcendence nebo Absolutno. Tato skutečnost konečně vyplývá z fenomenologické teorie, podle níž žádný objekt (včetně závěsného obrazu) nemůže být vnímán zároveň jako obraz i jako koncept. Pokud však chápeme obraz jako zvláštní objekt, může být vystaven proměnám, zahrnujícím například optické „stavy věcí“ – tyto stavy pak poukazují k sublimitě přímo, bez poselství a významů, které má obraz vysílat a které jsou divákem běžně očekávány.“

Krůček se tedy odvrací od vzdálených a časových významů k blízké atemporalitě prchavého jevu, k jeho zdánlivé samozřejmosti:

„Uniknout kontrastu, binárním relacím, grafickým znakům – uchýlit se do křehké neutrality mezi ano a ne, mezi ještě ne a už ne – znamená také pociťovat odraz barvy, kterou ve skutečnosti nevidíme, nebo vnímat fantasma povrchů, které činí předměty konečně viditelnými, bez závoje významu. Může být v tomto světě něco víc, než přiblížit se věcnosti Věci, jež zůstává skryta?“

Ilona Víchová, březen 2010


Narozen / born
7. 9. 1955 v Ostravě, Czech Republic

Studia / Study
1975 – 1981 Akademie výtvarných umění v Praze / Academy of Fine Arts in Prague

Pobyty v zahraničí / Foreign residencies
1987 – 1994 Austrálie
1996 – 1997 USA
žije a pracuje v Praze/ lives and works in Prague

Vystavuje od roku 1990/ exhibits since 1990

Zastoupení ve sbírkách / Public collections
Sbírka moderního umění Národní galerie, sbírka J. Valocha, Praha
Moravská galerie, Brno
Muzeum města Brna
Galerie výtvarného umění v Ostravě
Galerie Klatovy-Klenová
Wannieck Gallery, Brno

 

eng

Václav Krůček’s approach to visual art is unique in the Czech environment. Consequently, it draws more attention and keeps confirming its importance within a “stream” following the New Sensitivity movement. The legacy of austerity, reduction and a direct expression by purely visual means has become the essence of Krůček’s inner artistic programme. Its part is an effort to achieve non-depictive qualities of an image going beyond the possibilities of a representation, an effort to step beyond the limits of painting (primarily creating an illusion on a surface) in favour of specific state of making present, generated by a actual optical phenomenon.

Since the early 1990’s Krůček has produced “paintings” that inhabit the interface between a painted image, relief and a wall object. (A major influence for the artist was his exile experience in Australia where he was captivated by the approach of Aboriginal artists not using traditional pictorial compositions but visual fields based on the concentration and dispersion of points and lines.) Krůček employs prefabricated metal grids modified by incisions, folding and bending. White acrylic paint is applied on their surface (sometimes with reflective paint on the reverse). By hanging the grids in front of a wall or a base, he produces a spatial relief consciously including the space between the grid structure and the base. As the artist notes, significant is “a specific presence of an object (work of art) and its physical background, exposing possibilities of blending, merging and their modulation.” Depending on the momentary light conditions (changeable determinant) and the grid modification (given determinant), shadows and reflections initiating specific optical phenomena are produced. A viewer’s retina registers subtle shimmering, an “optical haze”, perceived as another dimension. This phenomenon is particularly visible in monumental formats (large meshes). Observing the grid structure we notice the drawing disappears in certain areas and the image seems to “dissolve” - in accordance with Krůček’s rejection of the principle of a painterly illusion.

In colour versions when reflective paint is applied on the grid reverse, a viewer perceives the reflection of paint on the wall again as a blurred colour “haze”, without the possibility of detecting its source. The result is a visual effect that, in comparison to the illusion of haziness in painting (for example, in V. Boštík’s pictures), functions as a form of a real physical-optical phenomenon. While the mentioned Boštík refers to transcendence and cosmological issues, Krůček’s standpoint is far from illusionary metaphysics. He comments thus: “…a traditional painted image is unlikely capable of capturing a process of transcendence or the Absolute. This fact ultimately implies phenomenological theory, according to which no object (including a painting) can be perceived simultaneously as a picture and as a concept. Conceding that a painted image is also a specific object, it then can be exposed to changes, including for example optical ‘states of things’ – these states point to the sublime directly avoiding messages and meanings which the painting is supposed to relay and are commonly expected by viewers.”

Krůček thus abandons distant and time-related meanings in favour of close atemporality of an ephemeral phenomenon, in its illusory obviosity:

“Departing from contrast, binary relations, graphic symbols – to resort to tender neutrality between yes and no, between not yet and already not – meaning also to feel a reflection of colour which we do not actually see, or to perceive the phantasms of surface by which objects ultimately become visible without the veil of meaning. Can there be anything more rewarding in this world than to approach thingness of a Thing that remains hidden?”

Ilona Víchová, March 2010